Od této pohromy nezotavila se Olomúc více, a tím se stalo, že potom v patentech císařských — ponejprv r. 1679 — za Brnem kladena, a že Brno, stavší se sídlem politické, soudní a od r. 1692. i finanční správy za přední hlavní město kladeno jest, jakkoli se tomu Olomouc opětně r. 1679. a 1700. u dvorské kanceláře co mohla bránila.
Hned po odtažení Švédů nastoupila císařská posádka 300 mužů, a následujícího dne 9. července držáno slavné Te Deum v hlavním chrámu sv. Václava.
Když se císaři Ferdinandovi III. o bídném stavu města zpráva podala, pochválil jejich statečnost a vytrvalost a vyslal podkomořího, aby městskou radu obnovil. Ferdinand Cirkendorf stal se prvním purkmistrem. Asi 100 Švedských vysloužilců zůstalo zde a zakoupilo se buď v městě aneb v okolí; oněm uděleno zde občanské právo.
Před příchodem Švédů, měla městská zbrojnice: 50 pěkných železných brnění se vším příslušenstvím aby se ním celé tělo přikrylo, 62 obyčejných, 860 přílbic, 2000 pancéřů, 600 štítů, 400 šavlí, mečů a kordů, 5000 palcátů na spůsob smržovek z tvrdého dřeva u hlavy velkými hřeby obitých, 6020 oštěpů a kopí druhů všelikých, 1500 kosířů, 5000 luků s příslušnými šípy, 12 děl z částky železných, z částky kovových, 280 dvojek, dle tehdejšího spůsobu s lunty, 2600 ručnic, 150 tažených ručnic a jiných více. V předměstí Lasce mělo město vlastní prachárnu a vedlo se zbývajícím prachem obchod do ciziny.
O veškeré tuto jmenované zbraně oloupena Olomouc Švedskou posádkou. Zemský hejtman hrabě z Rotalu a městská rada prosili císaře, aby jejich zbrojnici po této ztrátě ze zbrojnic císařských potřebnými zbraněmi opět opatřiti ráčil. Této žádosti reskriptem dto. 21. prosince 1652. vyhověno, a tak zbrojnice měšťanská na návrší Juliánském opět hojně naplněna zbraněmi.
