Za panování císaře Leopolda I. požívala Olomouc potřebného klidu a snažila se, zacelívati ohromné utrpené rány. Vysoké školy rozkvétaly opět a rozšířeny jsou v letech pozdějších o fakultu právnickou. Roku 1679. když v Brně mor zuřil; přeložen jest dne 3. prosince tribunál zemský i s deskami zemskými z Brna do Olomouce, avšak jen na čas; dne 24. října 1680. přenešen opět do Brna.
Když r. 1683. Turci Vídeň oblehli, připravovali se měšťané Olomučtí tak rozhodně k obraně, pakli by jí třeba bylo, že tři k obraně schopné bázlivce, jež uprchnouti chtěli, co velezrádce odsoudili. Toho času zmahalo se obyvatelstvo v městě i v předměstích znamenitě, poněvač se zde mnoho zámožných uprchlých Uhrů a Rakušanů i s rodinami usadilo.
Erární sůl skladávala se prvé v městské radnici; jelikož to obtěžovalo městskou radu a překáželo jiným účelům, vedla o tom stížnosť u dvorské kanceláře r. 1697. a žádala, aby se pro sůl jiné skladiště vyhledalo. Po dlouhém vyjednávání a hledání docíleno r. 1699. srozumění s obcí městskou: Eráru přepuštěno tak zvané městiště Bernhardinské (Bernhardiner Zwinger) na Dolních Bělidlech, jež dotud používali městští ostrostřelci pod tou výminkou, když se jim každoročně na věčné časy 70 beček soli dávati bude; k čemuž vysoký erár svolil. Od té doby dostávali ostrostřelci tuto sůl ze solnice erární, která se na tomto místě postavila až do roku 1829., kdež obchod se solí svobodným se stal. Nyní potahují sůl z Gmundu a na místě bývalé solnice povstala hlavní celnice[1].
- ↑ Na památku tohoto daru držívalo se každoroční střílení prvního května, jež se jménem c. k. solního střílení započalo a dva dni trvalo.
