stoupil dne 24. ještě přísnější u surovější plukovník Paikul, jenž velení až do odtažení Švédů, tedy osm let podržel. Z jeho rozkazu musili měšťané jeho vojínům kromě stravy každý týden 100 tolarů vypláceti; za to dovolil ale opětné započetí přednášek na Vysoké škole, které také dne 25. již započaly. Za krátkou dobu zvýšil týhodní daň ze 100 na 130 tolarů. Ku pracím hradebním musil každý dům tři dělníky postaviti, poněvač hradby až k Tafelberku rozšířil. Studující, kteří překročili šestnáctý rok, odvedl za vojáky.
Dne 16. června 1643., tedy po uplynutí jednoho roku od vtrhnutí Švédů obnášely daně, jež Olomučané Švédům odvésti musili, 152086 tolarů, nečítaje jiných škod, jež měšťané utrpěli. Kromě toho vydrancovali Švédové všechny kláštery, radnici atd. a pobrali vše co cenu mělo; na 100 vozích odstěhovali drahocenných starožitností, klenotů, knih a listin do Švédska, což velikou jest škodou pro dějepis a literaturu vůbec. Klášter na Hradisku a klášter Kapucínský, jenž v krátké době dvakrát postaven byl, zničili úplně.
Mnoho bylo by k vypravování o těchto strastiplných dobách, jež Olomučané snášeti museli celých osm let, a tudíž diviti se nebudeme, že s nesmírným jásotem přijata byla zvěsť o konečném uzavření míru, jenž záhubné této, 30 let trvavši větší čásť střední Evropy zpustošivší válce učinil konec — což stalo se dne 24. října 1648. v Osnabrücku.
Švédové opustili město arci strašně zbědované teprv dne 8. července 1650., až se jim kapitulační náhrada 200000 tolarů vyplatila. V Olomouci zbylo z 30000 obyvatelů, jež zde bydleli před vypuknutím války jen 1675., kteří 145 měšťanských a 23 domů šlechtických obývali — ostatní domy byly opuštěny a více méně ztroskotány! —
