Dne 15. února 1620. přijel Bedřich Falcký, jejž odbojní stavové Čeští za krále zvolili z Brna, kdež si holdovati nechal, v průvodu knížete Anhaltského do Olomouce, dal sobě druhého dne potom v kostele Jesuitském Kalvínské služby Boží držeti, načež mu na náměstí od lidu shromážděného slib poslušenství učiněn. Po této slavnosti odejel do Vratislavi.
V tom čase vtrhli do Moravy Kozáci od Krakova na pomoc králi Ferdinandovi II.; a ježto padlo podezření na Jana Sarkandra, faráře Holešovského, že se tak stalo přičiněním jeho, tedy k návrhu Václava Bitovského v Olomouci u vyšetřovaní vzat a mučen a když ničeho na něm nebylo lze dokázati, dne 11. února 1620. propuštěn jest, načež následkem přestálého trýznění dne 17. března t. r. zemřel. Později kurií Řimskou za blahoslaveného jest vyhlášen.
V červnu r. 1620. byl za hejtmana zemského Ladislava Veleně ze Žerotína hlučný sněm v Olomouci, na němž uzavřeno, aby se panství Mikulovské, Kroměřížské a Hulínské, kteráž se odňala kardinálovi z Dietrichsteina, králi Bedřichovi za dar korunovační deskami zemskými zapsala a panství Chropíňské královně Alžbětě; též učiněno usnešení, aby desky manské z Kroměříže do Olomouce byly přenešeny, ježto biskupský soud manský již o sněmu předešlém zrušen jest.[1]
Bitvou Bělohorskou dne 8. listopadu 1620., kdež tolik krve Moravské vyteklo a Moravané až do posledního téměř muže statečně se bránili, zlomena vzpoura a král Ferdinand II. nastoupil moc svou zároveň co ukrutný mstitel.
Bitvou Bělohorskou zanikla politická znamenitosť a poslední obdoba Čechoslovanská v Olomouci. Až do té doby převládala zde většinou řeč Česká, jakkoli pře-
- ↑ Dle Šembery.
