Hned na začátku roku 1619. zmocnil se Matyáš hrabě Thurn jihozápadní částky Moravy, jsa vůdcem vojska stavovského a v čele znamenité válečné moci. Albrecht z Valdštýna, nápotomní vévoda Frýdlantský, velitel císařský, nemohl jemu se svou skrovnou mocí odolati, pročež zmocnil se stavovského pokladu v Olomouci, jenž toho času na 100.000 Moravských zlatých obnášel a hleděl se protlouci do Rakous, což i šťastně provedl.
Dne 11. května r. 1619. přijeli Albrecht Sedlnický a Václav Bitovský z Bitova, pán na Bystřici pod Hostýnem, jakožto vyslanci ze sněmu Brněnského do Olomouce, a když se měšťané k učiněnému vyzvání na radnici sešli, měl k nim Albrecht Sedlnický řeč Českou, v kteréž je vyzýval, aby se ku stavům přidali a dle usnešení stavovského Jesuity ihned z města vypudili, kostel sv. Mořice nekatolíkům k službám Božím vydali a radu městskou z polovice z Katolíků a z polovice z Protestantů složili; což pomocí Václava Bitovského a velitele Buchheima ve skutek uvedeno.
Tentýž Buchheim zmocnil se 29. července kláštera na Hradisku, obsadil jej 500 vyzvednutými rolníky a vynutil na konventu velikou částku peněz. Rovněž tak učinil s kláštery Olomuckými, kdež jeptiškám úplná svoboda dána, aby se provdati mohly. Tou dobou vypovězen též kardinál z Dietrichsteina ze země a jeho statky zabaveny.
Dne 15. srpna, týden po vypovězení kardinála Dietrichsteina ze země, kázal velitel Buchheim kapitolního děkana Breinera ze Stubinku, probošta Václava Tilára a 6 jiných kanovníků zatknouti, že jemu nechtěli vydati klíčů od hlavního chrámu sv. Václava a připojiti se ku straně odbojné; načež je až do 19. ledna 1620. v domě Tiefenbachově v České ulici u vězení držel.
