krále Českého korunován byl, vládu nad Moravou. Když r. 1577. do Olomouce zavítal, aby si holdovati dal, byl měšťanstvem velmi slavně přijat; veškeří stavové, jak Katoličtí tak též nekatoličtí holdovali jemu a složili přísahu věrnosti dne 29. června. Tu také, jak píše spisovatel toho času: „divná věc se stala při biskupovi Janovi z Telče, že nechtěl jednomyslnosti v některých artikulích obzvláštních (snášenlivosti u víře se týkajících) držeti se pánů markrabství Moravského, aby se císaři zachoval; takž i od nich zavržen byl, že s ním nic činiti nechtěli a do rady své jeho nepouštěli.“
Od těch dob, co se Lutheránství v Olomouci šířiti počalo, nabyli nekatolíci i vliv na radu městskou a přivedli to tak daleko, že polovice členů se strany Katolické a polovice se strany nekatolické sc volila. Leč r. 1586. obnovena rada i fojtové městští ze samých Katolíků.
Dne 27. září 1587. prohlásili tu vyslanci Polští bratra císaře Rudolfa II., arciknížete Maximiliana, v hlavním chrámě sv. Václava za krále Polského, načež dne 29. t. m. týž arcikníže v průvodu Moravských vyslaných Jana Smila Osovského z Doubravice, Bernarta Pražmy z Bílkova a jiných osob vzácných do Krakova se odebral, by tam koruny Polské došel.
Téhož roku držána za slovutného biskupa Stanislava Pavlovského v Olomouci hlučná synoda duchovenstva dioecesánského, v níž vyhlášena jsou usnešení sněmu Tridentského, pokudž se Moravy týkala. Počala dne 12. listopadu v chrámě sv. Václava důkladnou řečí biskupa Stanislava a po trojím sedění skončena jest. Byloť tu shromážděno 15 kanovníků, 4 opatové, 4 probošti, 5 provinciálů, převorů a kvardiánů, 4 jesuité, 2 kanovníci z Brna a 7 děkanů venkovských.
V květnu r. 1592. přijela do Olomouce arcikněžna Anna z Vídně, jedouc k zasnoubení svému s králem
