Polským do Krakova, kamž ji biskup Stanislav Pavlovský doprovázel.
V patnáctileté válce proti Turkům; která na sklonku tohoto století opětně zuřila, jevilo se vlastenectví Olomučanů opět v míře skvělé, neboť přispěli netoliko velikou částkou peněz, ale též četným mužstvem.
Léta P. 1594. dne 7. července uveden jest hejtmanem zemským Bedřichem ze Žerotína do soudu zemského slavný Karel ze Žerotína, jenž byl prvé v táboře u Ostřihoma u výpravě proti Turkům se zdržoval.
Léta 1596. zrušil císař Rudolf v Olomouci prastarý zvyk, dle něhož se před skládáním přísahy šaty svlékaly.
O soudu zemském dne 26. a 27. července r. 1600. vzešel mezi pány tuhý spor o to, má-li kardinál František z Dietrichsteina nový biskup Olomucký, nejsa zběhlý v jazyku Českém do sněmu přijat býti čili nic; při kterémžto rokování někteří pánové zemští, jsouce jiného mínění nežli Karel ze Žerotína, jenž kardinála do sněmu připustiti chtěl, velice se rozhorlili, pravíce, že raději vlast opustí, nežli by svolili, aby se v potazu mluvilo jiným jazykem nežli Českým.
Roku 1602. nařídil císař, aby se v Olomouci jenom Katolíci a Utraquisté trpěli; Lutheránům, Kalvinistům, Pikartům a jiným sektám zakázal co nejpřísněji vykonávání náboženských obřadů; městské právo smělo se však jenom Katolíkům udělovati. Toto nařízení se ale přísně neprovedlo. Kardinál Dietrichstein zasazoval se také úsilovně avšak marně proti postavení bratrské modlitebny v České ulici v domě Tiefenbašském — nyní č. 19. — která se tam r. 1610. uskutečnila.
Když Uhři, nespokojeni jsouce s vládou císaře Rudolfa II., bratra jeho arciknížete Matyáše za správce Rakousko-uherských zemí a nástupce Rudolfova povolali, vtrhl Matyáš do Moravy, kdež Olomučané, jež beztoho Rudolfovi nakloněni nebyli, r. 1608. k němu přistoupili
