stříbrem lemovanými klobouky. Před radnicí přijala Maximiliana rada městská a četné dobře ozbrojené, uspořádané měšťanstvo za zvuku trub a kotlů, za hřmění moždířů a kusů a nekonečného jásotu. Dobrotivý a snášenlivý tento panovník dovolil ihned, aby Utraquisté večeři Páně pod obojí spůsobou přijímati směli, což velikou spůsobilo radost. Tou dobou vloudilo se opět několik vypovězených Lutheránských kazatelů do Olomouce, kdež z počátku tajné toliko drželi schůze, když ale netoliko příchylníky získali, ale též mladý císař Maximilian po smrti otcově r. 1567. všem obyvatelům úplnou svobodu v náboženství povolil, kázali nejenom veřejně po domech, ale také z oken shromážděnému na ulicích lidu. Mnoho obyvatelů odpadlo od náboženství Katolického, ba svoboda náboženská byla příčinou, že bylo v Olomouci čtrnáctero příbuzných náboženských sekt zároveň.
Téhož roku byl císař Maximilian II. opět v Olomouci a jel odtud do Opavy. Z jeho nařízení konal leta 1569. biskup Vilém Prusinovský v průvodu mnohých pánů a jiného komonstva co vyslanec cestu ku králi Polskému do Lublína, kde téměř 6 měsíců prodlel. V tuto dobu padá také založení vysokých škol v Olomouci, jak jsme již v první i druhé částce podotkli.
Roku 1571. bylo by opět přišlo ku krvavé rvačce mezi Katolíky a nekatolíky skrze pohřbení nekatolíka, jenž prý morem zemřel. Biskup Prusinovský nechtěl dovoliti, aby byl pochován na hřbitově u sv. Mořice, rada městská dala se však k tomu pohnouti. Když to zvěděl, chtěl dáti mrtvolu vykopati a spáliti. To spůsobilo takové rozhořčení proti duchovním, že by bylo došlo k skutečnému povstání, kdyby rada městská obezřelé opatření nebyla učinila.
Když císař Maximilian r. 1576. zemřel, nastoupil syn jeho, Rudolf II., jenž za živobytí svého otce na
