Když pak kníže Bedřich dne 25. března 1189. po prudké nemoci zemřel, dosedl na trůn Český Konrad Oto co nejstarší a nejspůsobilejší Přemyslovec. Na knížecí stolec do Olomouce dosadil, aby se rodině panovnické zavděčil, syny zemřelého Olomuckého knížete Oty III., kteří ze svého bydliště, kdež na otcovské knížetství čekali, pro neustálé rozepře prchnouti musili, a rozdělil mezi ně Moravu následovně:
Břetislav pod jmenem II. obdržel úděl Olomucký a Vladimír úděl Brněnský jménem knížetství.
Břetislav, kníže dobrosrdečný usídlil se na Velkém Hradu; jelikož ale velice byl sešlý, kázal jej opraviti a některé částky znovu postaviti. Když pak kopali základy, dostali se dělníci, jak Olomucká kronika a některé rukopisy zaznamenaly, dne 6. května r. 1190. o 4. hodinách odpoledne na kamennou zeď. Když tuto vylámali, objevilo se asi 12 stop v kostce mající sklepení s dveřmi spadlými. V tomto podzemním sklepení nalezeno množství římských mincí, které raženy byly za panování Julia Maximina, Marka Aurelia a jiných římských císařů, kteří před r. 240. vládli. Tyto peníze byly ve velké měděné skříni. Také nalezlo se množství římských zbraní a krásných nádob, jež měly velikou cenu. Ostatní věci byly zetlelé a byla to jak se zdá, roucha.
Tato událost dokazuje, že již za dob Kvádů na tomto návrší obydlí stálo, jež mělo zděné sklepy, a že nepochybně nějaký kníže jejich římskou kořist aneb římské dary zde uschoval. To však musilo se dle ražených mincí kolem r. 240. stati.
Břetislav nezůstal dlouho pánem nad celým Olomuckem; Český kníže, biskup Jindřich zmocnil se r. 1194. celé Moravy, rozděliv Olomucko mezi Břetislava a Vladimíra, který zároveň v Olomouci na Hradě při chrámu metropolitánském sídlil. Oba sluli pouhými kní-
