Bedřich chtě se Konradu Otovi, knížeti Znojemskému, který také Brněnsko držel, za pomoc jemu poskytnutou vděčným prokázati, vypudil Václava, bratra Soběslavova z Olomouce, přinutiv jej k útěku do Uher a odevzdal knížetství Olomucké onomu, tak že Morava opět v celosti jednoho jen měla knížete v osobě Konrada Oty.
Konrad Ota jsa pánem celé Moravy, pečoval též o to, aby se stal neobmezeným, od knížat Českých neodvislým panovníkem. V tomto přání podporoval jej císař Německý Bedřich Rudovous, jenž dávno již o to se zasazoval, kterak by mohl Čechy a Moravu blíže sobě podříditi; protož ustanovil Konrada Otu markrabětem Moravským a Moravu za leno říše Německé; — a to byl počátek markrabství Moravského.
Jelikož ale novopečený markrabě proti Českému panovníku příliš pánovitým býti počínal a jemu v ničem podrobiti se nechtěl, uznal kníže Bedřich toho potřebu, sbírati pole proti Konradovi, aby jej pokořil. Vojsko sebrané svěřil mladšímu bratrovi Přemyslovi, chrabrému mladíku, který s ním na Moravu táhl. Dne 10. prosince 1185. svedená bitva ukrutná a krvavá mezi Loděnicí a Lidměřicí na otevřené rovině blíže Moravského Krumlova, kdež Moravané na hlavu jsou poraženi. Počet padlých pánův, zemanův i sprostých vojínův s obou stran byl veliký, jak se praví do 4000 obnášel.
Konrad Ota byl pán nejenom udatný a ctižádostivý, ale také moudrý a povážlivý; protož počal poznávati, že dalším odporem proti staršímu knížeti Českému uškodí Moravě i Čechám, i pečoval o smíření s knížetem Českým a docílil je: starý řád obnoven a Konrad Ota spokojil se zůstati pouhým knížetem Moravským. Moravě však titul Markrabství od těch dob až do našich časů pozůstal.
