v něho důvěru než zasluhoval. Král Bedřich, jak se sám jmenovati počal, neměl ani opatrnosti, ani ráznosti, ani odvahy svého otce; choval se nevčasně hrdě a tím zavinil, že se všichni od něho odvrátili, a to tím více, poněvač jej Vladislav o své újmě panovníkem učinil.
Výsledek byl nešťastný: Bedřich, netoliko že se na trůnu Českém neudržel, on ztratil i knížectví Olomucké, a musil prchnouti i s otcem, který nápotom dne 18. ledna 1174. v Durinkách zemřel.
Soběslav, propuštěn byv z opětného 13letého vězení, povýšen jest na knížecí stolec Český pod jmenem Soběslava II., knížete selského, a mladší bratr jeho Oldřich, jenž jemu k dosažení trůnu věrně pomahal, obdržel knížectví Olomucké.
Z příčin neznámých svadili se po třech letech oba prvé tak upřímní bratři, z čehož, jak se zdá, vzešla zkáza oběma. Oldřich byl pak r. 1177. úkladně uvězněn, a ve vězení zahynul. Knížetem Olomuckým učiněn mladší Soběslavův bratr Václav II.
Soběslava ale svrhl císař Německý, jemuž Přemyslovci vlastní ješitností a svárlivostí přílišný vliv na záležitosti České přisoudili, z Českého trůnu, a usadil naň bývalého psance Bedřicha, který napotom Soběslava až do Olomouce pronásledoval, a Olomouc se spojenci svými knížetem Znojemským a Rakouským oblehati počal. Když však útok, jejž následujícího dne 29. června 1178., totiž na Hrad učinili, odražen byl, upustili od oblehání, a poplenivše Olomucko i Brněnsko, navrátili se do svých zemí. Soběslav, chtěje trůn Český pro sebe zachovati, sebral pole proti Bedřichovi a postavil se proti němu dvakráte v lednu r. 1179. u Prahy; po druhé na rybníčku — v obvodu nynějšího Nového Města; kdež byl na hlavu poražen, a pak bloudě v cizině, do roka zemřel. Místo, kde se tato druhá nešťastná bratrovražedná bitva svedla, sluje po dnes na bojišti.
