žaty, hodnost markrabskou a vrchní vládu nad Moravou podržel Jindřich pro sebe. Jejich vladaření trvalo do r. 1197., kdež své úděly novému markraběti Vladislavu Jindřichovi I., bratru krále Přemysla Otakara I. odevzdati musili, začež některá místa Moravská náhradou obdrželi. Vladimír udělil městské obci Olomucké vlastní městský řád.
Nový markrabě sídlil na Velkém Hradě, který od doby přestavení Julianským hradem jmenoval. Za jeho panování kvetla Olomouc velice a zažila zlatých časů; neboť byl knížetem pokojným a tichým, povahy jemné a nábožné. Premonstrátům Hradišťským velice přál, neboť jim r. 1200. netoliko veškerá prvá darování potvrdil, ale nad to ještě soudní moc nad zločinci a vrahy udělil. Taková právomocnost byla klášterům velmi prospěšna, poněvač vynášela velké taxy a pokuty. Dle takových nadací příslušeli obyvatelé oněch okrsků v předměstích Olomuckých, která některému klášteru aneb kostelu patřila, jen právomocnosti téhož kláštera. Pod právomocností kláštera Hradišťského stála celá troje předměstí: Lasce, Hradisko, Ostrov a 8 domů Litovelského předměstí. Markrabě býval tam každodenně při službách Božích a chodil tam chodbou krytou, kterou již Břetislav I. r. 1031. postavil a která v podobě mostu nad zemí postavena byla, poněvač Morava tudy pod ní tekla. Tato chodba stála prý ještě v patnáctém století.
Až dotud považována Morava za jedno těleso se zemí Českou; teprv od té doby, co Moravě dán titul Markrabství a spojena jest v rukou jediného knížete, to jest markraběte, začali Moravané vlast svou za zvláštní od Čech rozdílnou zem považovati, počalo uvědomění Moravské; zvlášť, když markrabata zemi co zvláštní celek zřídili a při svém dvoře Moravské dvorské úředníky ustanovili. Nešťastné a neustálé rozmíšky mezi
