Moravu, která pak téměř třicet let pod jhem Polským úpěla.
Množství obyvatelů opustilo pak Olomouc, nemohouce snésti porobu Polskou, k tomu objevil se mor následkem hladu povstalého stálými válkami mezi Čechy a Poláky r. 1016.—1018. a stenčil počet obyvatelů Olomuckých až na 200, jak starý kronikář tvrdí.
Roku 1025. dne 17. června zemřel Boleslav Chrabrý, první král Polský, jenž říši Polskou k nejvyšší slávě povznesl, a panství knížat Českých na nejužší meze země České ztenčil; po něm nastoupil nejstarší jeho syn Mečislav II., Lenivý, který, co otec jeho pílí neunavnou získal, netečností svou opět pozbyl. Moravu počali dobývati se dvou stran: s jedné strany Oldřich, Český kníže, se strany druhé Štěpán Svatý, král Uherský, který knížeti Oldřichovi překážel, aby se na Moravě šířiti nemohl, podrobiv sobě velikou čásť Moravy, jmenovitě celé Slovensko mezi Dunajem a horami Karpatskými. Mezi tím dospěl Břetislav, prvorozený syn Oldřichův k mužnému věku, dobyl r. 1028. Olomouc a vyhnal Maďary z Moravy.
Když nápotom s králem Uherským Štěpánem mír uzavřel, podržel tento dobyté krajiny Slovenské a Slováci spojeni jsou od těch dob s královstvím Uherským až do dnešního dne. Morava pak připadla opět k Českému panství, ale v mezech ztenčených, téměř nynějších, jen o knížectví Opavské, totiž o Opavsko Rakouské a Opavsko Pruské větší než nyní, a Břetislav učiněn prvním Českým údělným knížetem Moravským.
Břetislav, jemuž doba tehdejší pro jeho neobyčejnou sílu a srdnatosť příjmí Českého Achilla přiřkla, byl netoliko srdnatý, nýbrž i také ducha jemného a vzpomínal, když se ve správu Moravy uvázal, s lítostí na bývalou moc a slávu této krásné země a na znamenité skutky Mojmíra, Rastislava a Svatopluka, ně-
