nejstarších, nepochybně druhým byl na Moravě, (prvním byl dojista chrám na Velehradě), a že Olomouc již té doby důležitým byla místem, když se o ní zvláštní činí zmínka — snad kromě Velehradu obdobným Mojmírovců sídlem.
Arci že od této doby opět žádné není zmínky o Olomouci až po ztroskotání říše Moravské Maďary. Že při této katastrofě, kdež slavný Velehrad úplně byl zničen i Olomouc valně utrpěti mohla, pravdě se podobá, avšak pevné položení na příkré skále nepochybně zachránilo ji. Moravy zmocnil se pak kníže Český Boleslav I., zvítěziv nad Maďary i na Čechy dorážejícími a zajav krále jejich Lehela.
Mezi tím časem sídlili na Moravě tři arcipastýři, arcibiskup Jan a biskupové Benedikt a Daniel, jež r. 900. papež Římský Jan IX. na Moravu poslal, aby se po smrti apoštolů Slovanských, jmenovitě po smrti Methudia osiřelé tamní církve ujali. Tu naskytuje se otázka, kde tito arcipastýři sídlo své měli po ztroskotání Velehradu, neboť vládli církví Moravskou dle zápisků církevních asi do r. 926.? — Podobá se pravdě, že sídlili v Olomouci, předpokládaje, že Olomouc v době tehdejší po Velehradě nejdůležitějším byla městem, a když se víra přiloží tvrzení kronikáře Fišera, že nápotomní Moravský biskup Sylvestr kolem r. 960. skutečně v Olomouci sídlil.
Tu teprv vystupuje Olomouc z temna neurčité jsoucnosti. Maďaři pokusili se o ni ještě jednou, ale zahnáni jsou opět. Kolem r. 992.—993. dobyl jí Polský kníže Boleslav Chrabrý, musil ale již r. 994. přesíle Českého knížete Boleslava II. příjmím Pobožného ustoupiti. Když ale Boleslav II. r. 999. zemřel a po něm nehodný jeho syn Boleslav III. příjmím Ryšavý vládu nastoupil, použil této příležitosti Boleslav Chrabrý, vpadl do Moravy a dobyl netoliko Olomouc ale i celou
