vnučkou, tuť snadno pochopitelno, že její říše hluboko do Moravy sahati mohla, poněvač říše Sámova mnohem obsáhlejší ještě byla a jak dějepiscové tvrdí, s jedné strany hluboko do nynějších Prus až k řece Sprevě, s druhé strany až do Tater a se strany třetí Rakousy až do Štyrska sahala.
Také dosud žádný dějepisec se nezmínil o původu Mojmíra; každý postaví jej přímo na jeviště. Není-liž tu také možno, že pošel z plemene Sámova, aneb dokonce z plemene Přemyslova? Není-liž možno, že i ostatní v oné době se objevující knížata Slovanská jako Přibina Nitranský a Radbod Rakuský z tohotéž pocházeli kmene, a že se po smrti Sámově předkové jejich, co přímí jeho dědicové o říši otcovu rozdělili?
Dějiny Moravské i České doby tehdejší zahaleny jsou temnem takovým, že nelze tak ani jinak s jistotou tvrditi.
Teprv dlouho po zaniknutí velké říše Sámovy, když za panování Přemyslovců Mojmírovci na začátku devátého století říši Velkomoravskou založili, vyskytuje se dle Bočkova diplomatáře první písemná zpráva o Olomouci za příčinou svěcení a přivtělení obyvatelů ku chrámu sv. Petra apoštolem slovanským Kyrillem roku 863.
Řečená zpráva zní: Ratis dux tradidit in die consecrationis ecclesiæ sancti Petri in Olomutici per venarabilem fratrem Cyrillum omnes homines castelli et civitatis ad ripam usque Moraue fluvii. Což po česku zní: Vojvoda Rastislav přivtělil kostelu sv. Petra v Olomouci v den posvěcení jeho ctihodným bratrem Kyrillem veškeré obyvatele hradu a města až po břehy řeky Moravy.
Zpráva tato prokazuje, že Olomouc již za doby Rastislavovy netoliko hradem ale i městem byla, že kostel sv. Petra, nápotomní katedrální chrám jedním z
