Tato stránka byla zkontrolována
70
Blíže dveří nepohnuta dlela,
ano dřív jí třeba zkoumání,
sliby lásky slyší rozmrzelá,
lichocení, lásky šeptání —
Kohout budí se! —
zítra v noci se
zde zas sejdem. — A pak líbání.
Nezdržuje matka hněvy déle,
otevírá zámek pojednou: —
Zda-li v domě nevěstky tak smělé,
cizinci jež po vůli hned jsou? —
Takto do dveří;
v lampy zášeři
vidí — bože! vlastní dceru svou.
Jinoch, první leknutí an cítí
dívky závojem chce rozchvělý,
svoji milku kobercem chce krýti;
ta však mocí kryty rozdělí.
Ducha mocí, hleď,
postava se teď
dlouhá dlouho zvedá v posteli.
Matko! matko! mluví slova dutá,
noci té tak ples mi záviděn!
z teplých míst jsem vámi vytisknuta,
vzbudila jsem k zoufání se jen?
Dost-li není vám,
že již rubáš mám,
časný hrob mi vámi připraven?
