Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/53

55

Věrný Ekart.

Kéž dále již jsme, ó, kéž doma bych byl!
jdouť ony, tu jde již ten děs nočních chvil;
ba jsou to ty běsné již sestry.
Ty přiženou sem se a naleznou nás,
co piva jsme přinesli vypijou v ráz,
nám nechají prázdné jen džbány.

Tak mluvíce děti hned krčí se už;
tu před nimi vyskytnul starý se muž:
Stiš, dítě, se! dětičky, tiše!
Ty víly, ty z žíznivých honů jdou zpět,
a dáte-li pít jim, co budou jen chtět,
pak budou též přát vam ty běsky.

Jak řekl se stalo! děs blíží se sem,
tak šed a tak stínovit jeví se všem,
však srká a chlemtá to s chutí.
I zmizelo pivo, džbán prázden je už;
teď fučí a hučí ta divoká druž,
pryč v daleké luhy a lesy.

A dítky tak rychle jdou domů, v nich strach,
tu druží se k nim zase dobrý ten brach:
vy broučkové, nebuďte smutny! —