Nás budou teď hubovat do krve bít. —
Ne, nikterak, vše musí výborně jít,
jen mlčte, se krčte, jak myšky.
A ten, jenž to radí, jenž káže to vám,
rád s dětmi jenž hravá si, on jest to sám,
to starý, ten věrný jest Ekart.
Vám o muži zázračném mluvili as;
jen důkazů nemělo nižádné z vás:
ty výtečné máte teď v rukou.
I přijdou tě domů a postaví džbán
svým rodičům každé, strach na nich jest znán
a čekají na bití s bázní.
Však, hle, ti je zkusili: pivo to piv!
již třikrát, ba čtyrykrát koloval div,
a džbán ještě není přec dopit.
A zázrak ten trvá až na druhý den;
však táže, kdo tázati může se jen:
co se džbány se to as stalo?
A myšky se smějou, je těší ta věc;
pak zajiknou, zakoktnou, žvatlají přec,
a mžikem jsou prázdny zas džbány.
A jestliže dítky, an věrný má hled,
by otec, neb učitel hlasu k vám zved,
tu pozor a poslušnost mějte!
A byť i vám jazýček v poutech se tisk,
jest vyžvatlat škoda, však zamlčet zisk;
pak vřít bude ve džbánech pivo.
 |  | |
