Tato stránka byla zkontrolována
53
Chodící zvon.
Kdys dítě jakés nechtělo
se v kostel nikdy bráti,
vždy v neděli proč vědělo
kams’ do pole se dáti,
Dí matka mu: zvon zvučí tam,
tak dán ti příkaz dítě,
a nezvykneš-li chodit v chrám,
zvon přijde, vezme si tě.
Tu dítě však si myslí tak:
zvon v stolici a věži.
Již dalo v pole se a jak
by ze školy tam běží.
Už zvonu, zvonu dozněl hlas,
ba, prášila jen máti.
Však hrůza v zápětí i žas!
zvon, hle! se za ním klátí.
Tak rychle klátí se, že div;
tu dítě hrůza chopí,
jde, běží jako ve snách z niv;
ten zvon se na ně sklopí.
