Přeskočit na obsah

Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/20

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
22

Jest vznešená ta mysl tvá,
i vládne květin králová
též jistě ve tvém srdci.

Hrabě.

Tvůj nach ten všelikou měj čest
v zeleném svrchním šatě;
a proto dívkou žádán jest,
co šperk i klenoty v zlatě.
Tvář krásná krašší vínkem je tvým:
avšak ty nejsi kvítkem tím,
jež mnou jest v tichosti ctěno.

Lilie.

Ty růže hrdě vždy se pneš
a toužíš k výši stále;
však bude milá milka též
mít lilie zdobu k chvále.
Kdo srdce v věrných prsou má
a čistým jest, tak jako já,
ten nejvýš si mne váží.

Hrabě.

Já cudný, čistý sice jsem,
a prost jsem mrzkých hříchů;
však musím být zde zajatcem,
se soužit v pustém tichu.
Tys' obrazem mi krásným sic,
v němž cudné panny vidím líc:
však vímtě o milejším.