Přeskočit na obsah

Stránka:Johann Wolfgang von Goethe, Ladislav Quis - Ballady Göthovy - 1879.djvu/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
23
Karafiát.

Já, karafiát, jsem to snad
zde strážce[red 1] na zahradě,
jakž jinak s takou péčí dbát
chtěl starec o mne v sadě?
Kol krásných listů tíseň mám,
co žiju vůni vysílám
a tisíceré květy.

Hrabě.

Já karafiátem nezhrdám,
ples zahradník jím mívá:
hned na světlo jej staví sám,
hned před sluncem jej skrývá;
však co oblaží hraběte,
to nádherně tak nekvete:
je květinka to tichá.

Fialka.

Jsem sehnuta a schována
a neznám mluvit k uším,
že příležitost podána,
však mlčení své ruším.
Kdy o mně, chudáku, snad sníš,
jak bolí mne, že nemohu v výš
ti veškerou vůni vyslat.

Hrabě.

Rád fialinku dobrou mám,
vždyť jest tak skrovné kvítí

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Opraveno podle oprav na konci knihy.