Tato stránka byla zkontrolována
21
Překrásné kvítko.
Píseň zajatého hraběte.
Hrabě.
Já divukrásné kvítko znám
a jsem po něm roztoužený;
rád vyšel hledati bych je sám,
avšak jsem uvězněný.
Mně boly nejsou malé jen;
neb když jsem chodil svoboden,
tu míval jsem je blízko.
Z těch zámků strmých kolkolem
mé oči těkávají,
ač na vysoké věži jsem,
je hledy nejímají.
Kdo před můj by je přines zrak,
nechť rob, nechť rytířský má znak,
on mým by zůstal druhem.
Růže.
Tvůj, krásně kvetouc, slyším hlas
zde pod tou tvojí mříží.
Mne, růži to, myslíš jistě as,
ó, rytíři, jejž víži!
