Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/243

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
244


oba herci postavivše rakev na židle jali se něco vypravovati. A v tom už také dívka u stolu obrátila hlavu po hercích, a jak ten starší sáhnuv do kapsy, ukazoval na ploché dlani divícím se, ano žasnoucím posluchačům dva stříbrné dvacetníky, vyskočila hbitě a juž klonila se její hubená, ubledlá, dosti hezká tvář tenkého nosu k penězům, zraky její oslňující.

Bettina! Dívka nyní asi šestnáctiletá, značně vyrostlá za tu dobu, co jí Věk neviděl. Ale poznal ji hned. To je ta čiperná, někdy prostořeká Bettina, rozmazlená, pýcha svých rodičů, v tom chatrném, vetchém šátku, i teď divadelně přehozeném!

Věk stál nehýbaje se, jenom ji a Thama pozoruje. Byl všechen vzrušen. Tham, doktor Tham tu, u té společnosti, v té nouzi a bídě! A ona zajisté s ním. Paula zde! A Butteauovi všichni. Ó zajisté. Lotty také. Jaká to změna! Jaké shledání! Stál jako vyjeven a jen hleděl.

Viděl, jak starší herec jeden z těch dvacetníků dal Thamovi, jenž jej schoval do kapsy, jak Bettina překvapena a patrně nemile, na Thama pohlédla, a jak on toho nedbaje, k hercům něco promluviv na postel ukázal. Po té sám přinesl z koutka otépku třísek, a rozvázav ji, dělal z ní polštář do rakve a ostatkem rakev vystýlal i pomáhal pak oběma hercům, ukládajícím mrtvolu chatrně jen oděnou do posledního lože. Věk zahlédl zsinalou, hubenou tvář špičatého nosu, vyvstalé brady. Jen se mu kmitla; pak ji zaslonili muži, jak na mrtvého druha naposled se zahleděli. Bettina dosud stranou v šátku jako pláštěm zahalena, nečinně přihlížející, odvrátila se teď a brala se ke dveřím. Nevyšla však, nýbrž čekala.

Když víko na rakev přiklopeno, vyšel také Tham.

Věk odtrhnuv se od okna ustoupil ke plotu do černého stínu dvou stromů. Viděti ho nebylo. Slyšel