Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/242

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
243


Herec udal hospodu a hned zval Věka, aby je ráčil dnes navštíviti, že hrají tuze krásný kus od Ifflanda. Věk na pozvání ani neodpověděl, ale zeptav se, co chce truhlář za rakev, dal herci tolik ze svého váčku. Přidav mu ještě dva dvacetníky, kvapně odešel a zmizel v temnu nedbaje obou zasvěcenců Thaliiných, kteří plni úžasu za ním hleděli, jako za nějakým tajemným viděním, které jim zázrakem posláno bylo.

Věk zapomněl na chvíli, proč vyšel z hospody, a kráčel před se zamyšlen na cestu se neohlížeje. Šel mezi staveními, většinou dřevěnými a přízemnými a mezi ploty zahrad k nim příslušných.

Sníh poletoval. Nevěda zabočil v pravo a zahledl pak zase ty, které měl ještě na mysli, oba herce, ale juž s rakví. Zahledl je na konci uličky, kterou se bral, vstupující právě do nízkého, dřevěného domku, z jehož oken padala zář. Věk zamířil za nimi. Za chvilku stanul u oken dotčeného stavení žádnou záslonou nezastřených. Nachýliv se hleděl do vnitř.

Spatřil chudou světnici stěn dávno již nebílených. Na stole opodál okna hořel kahan a v třaslavé jeho záři viděl dívku u stolu sedící. Měla přes ramena šátek a byla patrně schoulena, neboť ve světnici nebylo ani zatopeno. Do tváře jí neviděl. Oni dva herci právě vstoupivše, kladli rakev na dvě židle, jež jim nějaký muž postavil do prostřed světnice. Muž ten byl prve stál v koutě u postele, kam až svit kahanu jasně nepadal. Ale jak nyní židle rovnal, obrácen jsa tváří k oknu, dostal se více do světla, a Věk — se lekl.

Tham! Václav Tham! On, ano on! Ale jak se změnil! Už při tomto světle bylo to patrno. Tvář, zajisté juž delší čas neholená, byla hubenější, barvy zažloutlé, výrazu zasmušilého. Nyní nějak oživla, jak