ček neuletěl, a v tom že Mozart vtiskl mu, Věkovi, do dlaně dva dvacetníky a řekl, to že je na hrdla zavlažení. Řekl to a peníze dal tak, že student nemohl odmítnouti. A snad kdyby i byl chtěl, nebyl by tak učinil samým překvapením. Také to mladý filosof zatajil, že dal kapelníkův dvacetník zrovna ševcovi na dluh, Mozartovy však peníze že ukryl do škatulky a schoval ve své truhlici, ačkoliv by mu byly dosti vhod. —
Lotty měla větší potěšení z této události, než dávala na jevo. Hned jí, jak Věk vypravoval, připadlo, že se s ním sejde o zkoušce, že ji po zkoušce jistě vyprovodí, a pak o divadle, a po něm! — Než o tom mlčela a v duchu se jen usmívala, ana matka její ujednávala s Pauliným učitelem, že když nemohou společně do divadla, že se tedy sejdou po něm a že musí pak k nim na sklenici punče.
Pozvání toto F. Věka velmi potěšilo a jakž takž s jeho úlohou smířilo. Když šel do zkoušky, zase mu živě připadlo na mysl, jako hned, když šel od Praupnera, co by tomu doma říkali, jak by maminka chudák trnula, a jak by se otec zamračil a zlobil, vida ho nejen s „komedianty“ a herci obcovati, ale také s nimi hráti a veřejně před lidmi přestrojeného jako tatrmana vystupovati! On, kterému bez toho sestry pomýšlejí na krásnou rochetu s drahou mašlí, který, jak se asi doma těší, vystoupí jednou na kazatelnu, aby hlásal slovo boží — — A nyní!
Takové a podobné myšlénky napadaly ho juž někdy, když se vracel všechen rozjařen od Butteauových, když myslil na Paulu a toužil po ní.
Ale jak překročil práh chrámu Thaliina na ovocném trhu, zapomněl na kazatelnu, na kostel a na všechno. Vstoupil do místností nikdy nevídaných, do ruchu a šumu v zátiší kulis, jež mu byly dosud ta-
