Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/145

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
146


Věk rozuměl. Této otázky se hned prve nadál a lekal se jí. Nyní, když byla pronesena, zapýřil se, na okamžik mlčel, ale pak rozhodnuv se pověděl pravdu, proč první rok se tak zanedbal a proč nyní se vždy v zadních lavicích ukrýval. Jen v tom poněkud selhal, že více strkal na kondiční hodiny, nežli bylo pravda, a to proto, že váhal zplna pověděti, jak první rok se všechen oddal hudbě.

Professor poslouchal s účastenstvím a nic se nemračil. Pak zaklepal studentovi na rameno a dobrotivě řekl, že se dá všechno spraviti a dohoniti, i dodal:

„Ale korrepetičky, korrepetičky! Tam to spravíme. A půjčím vám také české knihy. Jen přijďte kdykoliv a vždycky upřímně a bez ostychu. A kdybyste i jinak něčeho potřeboval, přijďte také. S radostí vám posloužím, budu-li s to. Jen přijďte, můj milý.“

Věk se vracel jinak domů, nežli jak do kolleje vycházel. Byl nadšen řečí Vydrovou i jeho jednáním. Sic častěji zaslechl za jeho přednášek nejedno slovo vlastenecké nebo ostré šlehnutí na panující poměry, ale jako dnes, tak ho neslyšel nikdy! A přítelem se mu stal ten znamenitý muž! Vraceje se domů, celou cestu na něj myslil a na jeho řeč, a Paula se ani jednou nemihla na mysli mladému filosofovi.


XV.
F. Věk se dostane za kulisy.

U Butteauových hovořili těchto dnů často a mnoho jako po celé Praze o hudební události, na kterou všude a všichni dychtivě čekali. Nejmilejší mistr a skladatel Figarovy svatby skládal v Praze a pro Pra-