Přeskočit na obsah

Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/87

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Ach, tonu zase již v ten okamžik:
tam nebe tuší jiných nebes chvění,
já tuším vroucí našich duší styk —
to nekonečné, čisté — polibení;
i naše láska byla srpečkem,
kam naroste?! — Ach tonu zase již
v ten okamžik,
kde které štěstí — letí dál a výš,
kde který sen — dlí v nebi svém!