Tato stránka byla zkontrolována
Večerní.
Den zlatý na sklonku. Jdu od tebe
a v polosnu zřím ještě oči tvoje,
kam zadívat se pak, — než na nebe?!
Hle! Září v plné kráse — bez závoje;
sní? Nesní, láká modrým úsměvem
své berušky. — — Den zlatý na sklonku,
jdu od tebe;
kde které srdce — tepe do zvonku,
kde který sen — dlí v nebi svém!
Ne, zemi nevidím teď v podvečer,
mám tebe ještě srdce, duši plnou
a odnáším tě s sebou do těch sfér,
jež topí žal svou pozlacenou vlnou,
jež kropí čelo luny paprskem
a jiskrou hvězd. Ne, zemi nevidím
teď v podvečer,
kde která touha — rozlétá se s ním,
kde který sen — dlí v nebi svém!
