Stránka:Jesenská, Růžena - Úsměvy (1889).djvu/88

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Odlétala holubice…

Odlétala holubice
údolíčkem v les,
kudy — tudy — ztratila se
do nebes.

Hvězda zlatá svítila mi,
ale nesvítí,
zapadla tam s mojí slzou
v rokytí.

Nebyla to holubička
ani hvězdy svit,
byl to sen, v nějž duše chtěla
uvěřit.

Byl to sen, jenž pěšinami
tichounkými plul,
a pak někde ve studánce —
utonul.