Tato stránka byla ověřena
Na saních.
Slyš! rány biče, zvonků souzvuk hravý
jak vesele zní do chmurného rána;
to naše trojka bůh ví kde se staví,
jak o závod by divým větrem hnána.
Hle, kolem stromy jak duhová brána!
Jak slunce kmitne rouškou mlhotkanou,
hned každá snět rubíny obsypána,
ty v svitu jeho v barvách duhy planou
a roztavené jím jak slzy s větví kanou.
A při tom všem já nejvěčí mám štěstí:
já plachý lovec lapil Tebe v sítě,
teď líčko Tvoje vidím temně kvésti,
i v oko zřím, jenž na mne zírá skrytě,
jak na zem spící hvězda na úsvitě;
je-li ti zima, přitul blíž se ke mně,
v plášť zavinu Tě jako spící dítě,
v sen nejdříve Tě ukolíbám jemně,
pak tryskem poletím, že nestačí nám země!
