Přeskočit na obsah

Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/46

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
Mou ruku vzala…

Mou ruku vzala v usmívání tichém
a pravila: „Pojď, budeme si hádat
dle čar na dlani, kdo umře z nás dříve.“
A jak začala v ruce mojí bádat,
zaplálo touhou její oko snivé.
I pomyslím si: To by bylo hříchem,
v své ruce její liliovou míti
a políbení sobě odepříti.
Leč poznala můj úmysl a chtěla
se uhnouti — však v plachém překvapení
se mojich retů dotkla její ústa,
jak třtina v moji náručí se chvěla
i hněvala se… Já však myslel sobě:
Co platný hněv, já mám juž políbení,
a malým hněvem teprv láska vzrůstá.
I zlíbal jsem jí ještě ruce obě.