Tato stránka byla ověřena
III.
Láska naše — sedmikrása,
která byť ji noha zhnětla,
povržena, nepoznána
v husté trávě dále květla.
Láska naše jak šum borů
zvěsti kryje nejtajnější,
touhou srdce rozplamení,
ale — nikdy nezkonejší!
IV.
V duši mé jest plno písní
jako rosy v květech z rána,
avšak píseň nejkrásnější
v oku Tvém jest uschována.
A když v bouřích živobytí
všecko juž se loučí se mnou,
plane píseň z oka Tvého
jako hvězda nocí temnou.
 |
