Stránka:Jan Karafiát - Broučci - circa 1919.djvu/95

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


broučci budou vypravovat, oni na to: „Ale maminko, to se nám chce spát!“ A tak aby si šli lehnout. A sotva že ulehli, už spali a spali.

„Jakpak to přece s nimi chodilo?“ ptala se maminka. „Nebáli se?“ – „I toto! Oni jsou jinší reci, nežli jsem byl já.“ Maminka se smála. „A víš proč?“ – „Pročpak?“ – „Proto, že tys býval vždycky sám, a jich je hromadu.“ – „Však já jsem rád, že jich máme hodně.“ A byli rádi. A sotva že sluníčko začalo zapadat, už zas byli broučci na nohou a letěli a svítili a svítili a nic se nebáli a nic se jim nestalo. A tak pořád svítili a poslouchali.

Když tak jednou po snídani právě chtěli zas letět, vzkázala jim Janinka, aby se k ní všichni přišli podívat. A tak se šli hned všichni k ní podívat. U háječku pod skalou vřes červeně a bíle rozkvetlý, a v tom vřesu mech jako samet, a v tom mechu na samé skále krásná, krásná chaloupka. A ty dveře se tak svátečně leskly, a ta okénka se tak slavnostně třpytila, a Janinka ležela na lůžku všecka sváteční, a všecko, jako by měla veliký svátek. Dvanáct židlí kolem lůžka. „Vítám, vás, broučci a berušky, vítám vás. Pojďte si tadyhle sednout,“ vítala je Janinka a krásně se na ně usmívala. „Vy, tatínku a maminko, sedněte si tady ke mně.“

Broučci byli celí udivení, ale maminka už měla oči plné slz. A když se usadili, sedla si Janinka na lůžku. „Milí broučci a berušky, a ty můj Broučku a Beruško, to jste hodní, že jste se přišli ještě ke mně podívat. Pán Bůh mně zjevil, že se dnes ráno z tohoto světa odeberu, a já bych se ráda s vámi rozžehnala.“

Tatínek a maminka a berušky už plakali, ale broučci jako by tomu nechtěli věřit. Vždyť byla Janinka taková silná a zdravá! – „Já jsem vás všecky měla ráda a modlívala jsem se, aby vás Pán Bůh naučil poslouchat. Teď už tady nebudu, ale Pán Bůh vás bude i nadále učit poslouchat. Jen se mějte rádi a hleďte si každý svého! Nedostatek nebudete mívat nikdy v ničem žádný. A kdyby ty ses, milá

83