Stránka:Jan Karafiát - Broučci - circa 1919.djvu/95

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


broučci vypravovat, oni na to: „Ale maminko to se nám chce spát!“ A tak aby si šli lehnout. A sotva že ulehli, už spali a spali.

„Jak pak to přece s nimi chodilo?“ ptala se maminka. „Nebáli se?“ – „I toto. Oni jsou jinší reci, nežli jsem já byl.“ Maminka se smála. „A víš proč?“ – „Proč pak?“ – „Proto, že tys býval vždy sám, a jich jest hromadu.“ – „Však já jsem rád, že jich máme hodně.“ A byli rádi. A sotva že slunko začalo zapadat, už zas byl, broučci na nohou, a letěli a svítili, a nic se nebáli a nic se jim nestalo. A tak pořád svítili a poslouchali.

Když pak jednou po snídani právě chtěl zas letět, zkázala jim Janinka, aby se k ní všickni přišli podívat. A tak se šli hned všickni k ní podívat: U háječku pod skalou vřasa, červeně bíle rozkvetlá, a v té vřase mech jako samet a v tom mechu na samé skále krásná krásná chaloupka. A ty dvéře se tak svátečně leskly, a ta okénka se tak slavnostně třpytila, a Janinka ležela na lůžku celá sváteční, a všecko, jako by měla veliký svátek. Dvanáct židlí kolem lůžka. „Vítám vás, broučci a berušky, vítám vás. Pojďte tadyhle sednout,“ vítala je Janinka, a krásně se na ně usmívala. „Vy, tatínku a maminko, sedněte si tady ke mně.“

Broučci byli celí udivení, co to bude, ale maminka už měla oči plné slz. A když se usadili, sedla si Janinka na lůžku. „Milí broučci a berušky, a ty můj Broučku a Beruško, to jste hodní, že jste se přišli ještě ke mně podívat. Pán Bůh mně zjevil, že se dnes z toho světa odeberu, a já bych se ráda s vámi rozžehnala.“

Tatínek a maminka a berušky už plakali, ale broučci jako by tomu nechtěli věřit. Vždyť byla Janinka taková silná a zdravá! – „Já jsem vás vždycky měla ráda, a modlívala jsem se, aby vás sám Pán Bůh naučil poslouchat. Teď už tady nebudu, ale Pán Bůh vás bude i na dále učit poslouchat. Jen se mějte rádi, a hleďte si každý svého. Nedostatek nebudete mívat nikdy v ničem žádný. A kdybys ty se, milá

83