Stránka:Jan Karafiát - Broučci - circa 1919.djvu/77

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


mě vzít?“ — „I bodejť že bych chtěla!“ A vzala Broučka okolo krku a měli se rádi.

A tak maminka, aby prý se se svatbou neodkládalo. Ale asi týden to přece ještě trvalo. Když se muselo všecko omývat a cídit! A než se všichni hosté pozvali! A než se všecky koláče upekly! To jich bylo! Ani se nemohly v komoře na prkna vejít. A Janinka, že jim pošle tři zrnka vína, taková krásná modrá až do červena, tak jak se z hroznu utrhla. A poslala. Zjednala černého brouka kováříka, a on jim je na kolečku zavezl. A Janinka mu dobře zaplatila, ale kmotřička mu přece dala trochu mouky a krupice a jiskřičku másla a tři hodně veliké koláče. Ten byl rád! Když měl doma hromadu dětí!

A byla svatba. To bylo hostů! A když byli všichni pohromadě, šli ven pod dub, Brouček a Beruška, tatínek a kmotřička, kmotříček a maminka, Janinka a ten starý brouček z roští a pak ti ostatní.

„Tak si podejte ruce!“ začal kmotříček a Brouček a Beruška si podali ruce. „A ty, Broučku, vyznej, chceš—li mít Berušku vždycky rád a vzdávat ji patřičnou čest.“ A Brouček vyznal, že ji chce mít vždycky rád a vzdávat jí patřičnou čest. — „A ty, Beruško, vyznej, chceš—li mít Broučka vždycky ráda a dobře poslouchat.“ — A Beruška, že ho chce mít vždycky ráda a dobře poslouchat. — „A tak buďtež v tisíce tisíců a žehnej vám Hospodin!“ A všichni opakovali: „Buďtež v tisíce tisíců a žehnej vám Hospodin!“ A šli zas do chaloupky a jedli a pili a zpívali a povídali a zas zpívali a byli rádi a měli se dobře.

A když tak zpívali, tu viděl Brouček oknem tam výš na mezi za dubem malinkého broučka zlatohlávka. Ležel v trávě na břiše se založenýma rukama, díval se a poslouchal. Brouček vzal honem dva koláče, jeden tvarohový a druhý makový, a běžel ven. „Zlatohlávku, pojď sem! Já mám dnes svatbu.“ — „Však já vím, že máš,“ — „Tak tu máš, na, koláč!“ A dal mu koláč, ba dva, jeden tvarohový a jeden makový, a zlatohlávek byl tolik rád a utíkal domů.

67