Stránka:Jan Karafiát - Broučci - circa 1919.djvu/52

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


všechno po ruce. Pak nanosili do kuchyňky a do síně dříví, co se ho tam vešlo. Potom všechno všudy pěkně měkounkým mechem ucpali, tak že nemohlo nikde ani profouknout, zavřeli vnitř dvéře na petlici, zastrčili špejlek, ucpali mechem dvéře a okna, a teď aby si třeba mrzlo. Ale maminka měla přece jaksi strach.

Jen se ještě pomodlili:

Pod večer tvá čeládka,
Co k slepici kuřátka,
K ochraně tvé hledíme,
Laskavý Hospodine,

pac a pusu, „Pán Bůh s námi a zlý pryč,“ lehli a spali a spali.

Ale dlouho ještě nespali, a Brouček se probudil. Bylo mu zima skoro se až drkotal. Nemohl to vydržet: „Maminko!“ Ale maminka spala. „Maminko!“ Ale maminka zas nic, a Brouček — byl nějaký churavý, a dal se do pláče. V tom se maminka vzbudila. „Broučku, co pak ti jest?“ — „Ach, maminko, mně jest zima.“

„I vždyť není tak moc zima. Skrč se pěkně pod peřinku.“ — „Ach, maminko, já jsem skrčený, a mně je přece zima.“ V tom se vzbudil tatínek, a když slyšel, že jest Broučkovi pořád ještě zima, — tak povídá, aby maminka šla trošku zatopit. A maminka šla a trošku zatopila, a bylo jim zas teploučko, ale tatínek povídal, že jest venku tyranská zima.

A tak si povídali, až zas usnuli. Ale dlouho to netrvalo, a Brouček se probudil. Bylo mu zima až se drkotal. Nemohl to vydržet. „Maminko!“ A maminka už měla spaní nějak přetrhané. Hned se zbudila. „Maminko, mně jest zima“ — A tak nezbývalo nic, než zas zatopit. A tak topili a topili. Ale Brouček pořád ještě, že mu jest zima. Když ono tak tyransky mrzlo, a pořád víc a víc. Maminka už nevěděla, co si má počít. Dříví ubývalo, a zimy přibývalo. „Tu máš, Broučku, vezmi

46