protože Brouček nemohl dosud na krok z domu. A sešli se, kmotříček a kmotřička, Beruška a Janinka. Pak tatínek ještě pozval toho broučka z roždí, který Broučka tenkrát na nosidélkách domů nesl, i jeho tatínka. A tak si sedli kolem kamen, však už bylo zima, a povídali si. Brouček seděl vedle Janinky, ale neříkal nic. Maminka přinesla koláče s tvarohem a s mákem, ale Brouček pořád nic. Pak šla maminka s Beruškou ven, a když za chvilku zas přišly, tu nesly celé zrnko vína, jak se z hroznu utrhlo, takové krásné modré, až do červena. „Postavte je tadyhle na stůl, to bude nejlepší,“ radil tatínek. Kohoutek už měl na pohotově, vzal honem kladívečko, stopku vyrazil, kohoutek nasadil, a natočil do křišťálového koflíčku, až se to rdělo a přímo vyskakovalo. Beruška skočila se džbánem na palouk pro rosu, a tak si nalévali a natáčeli, pili a povídali. Ale Brouček pořád nic. Seděl vedle Janinky u samých kamen, a přece mu bylo skoro zima.
A ten starý Brouček z roždí prorokoval, že bude zlá zima, že to pozoroval na mravencích, a maminka počínala mít strach, že nebudou mít dost dříví, že se s tou Broučkovou nemocí nemohl dost zachystat. Ale tatínek, i že mají dost, že jim ho bez toho vždycky hromadu zbylo. A kmotříček také tak mluvil. A počalo loučení. Pěkně se líbali a Pánu Bohu poroučeli. Brouček se jaksi bál, a díval se na Janinku, a Janince se sypaly s očí slzy jako hrachy. Když byl Brouček ještě moc slabý!
A tak se rozešli. Kmotříček a kmotřička a Beruška letěli pod dub ten mladý brouček s tatínkem za dub do roždí, Janinka tam k lesu do vřasy, a tatínek a maminka a Brouček stáli pod jalovcem před chaloupkou a dívali se za nimi. Když už je nebylo vidět, musil si Brouček hned lehnout do postýlky, tatínek pak s maminkou dali se sami do práce.
Nejdřív přenášeli z komory do kuchyňky hrách a kroupy a jáhle a krupici a mouku a čočku a jiskřičku másla, aby to měla maminka
