Sirotky (v. t.), jakoby jim otec umřel; druzí podrželi dosavadní jméno T-ů, a mezi oběma stranami nescházelo potom bojů a rozepří. Tu T. pro sebe a Sirotci pro sebe zřídili si vlastní správu pod zvláštními hejtmany, rozdělivše se o města, jež za živobytí Žižkova byli drželi společně. Předním hejtmanem T-rů stal se nyní Jan Hvězda z Vícemilic. Mezi T-ry a Sirotky nepřestalo na ten čas přátelství, za to ale s Pražany se T. opět brzo svářili. Jan Hvězda zemřel již r. 1425 následkem postřelení při dobývání Vožice, a též nástupce jeho ve vrchním velitelství Bohuslav ze Švamberka brzy po něm zahynul při dobývání Reče v Rakousích. Po jeho smrti vynikl mezi hejtmany táborskými nad jiné kněz Prokop Holý, též Veliký nazvaný na rozdíl od kněze Prokůpka, jednoho z vůdců sirotčích; jiní přednější byli Jakoubek z Vřešovic a Přibík z Klenového, a válečníci tito nejen zachovali, nýbrž i rozmnožili vítěznou slávu T-rů. V té době účastnili se T. společných výprav husitských jak v Čechách samých tak i v zemích sousedních, a jmenovitě v pověstné bitvě u Ústí nad Labem (16. čna 1426) byl Prokop Veliký nejvyšším velitelem spojeného vojska českého. Roku 1427 po druhém odstranění knížete Korybuta dostalo se náčelnictví strany pod obojí opět T-rům a Sirotkům. Jako před tím v bitvě Ústecké, velel Prokop Veliký českému vojsku také u Tachova, kde křižáci němečtí strachem poraženi utíkali před Čechy se blížícími, nevyčkavše ani útoku jejich (2–4. srpna 1427). Rozumí se samo sebou, že T. skládali také valnou část onoho vojska husitského, před kterým 14. srp. 1431 u Domažlic nanovo hanebně uteklo nesmírné vojsko křižácké, načež Prokop do Moravy se obrátiv vypudil odtud Albrechta Rakouského. Když nastala otázka, mají-li Čechové za účelem smíření se s církví Římskou obeslati sbor Basilejský, T. dlouho tomu odpírali, konečně však přece k tomu svolili. Tu kněz Prokop odebral se k známému sjezdu Chebskému, a potom k samému sboru do Basileje, kdež byl předmětem všeobecné pozornosti. Na to podnikli T. spolu se Sirotky rozličné výpravy zahraničné, v Čechách pak oblehli r. 1433 s velikou mocí Plzeň. Tu však když vojsko husitské delší čas bez prospěchu leželo, hynula v něm kázeň, neboť byl se již z něho vytratil duch zbožného zápalu pro věc za svatou pokládanou, ano většina samých T-ů již ani nebyli Čechové, ale cizinci, jež chtivost kořisti byla přivábila pod vítězné korouhve jejich. Okolo sv. Václava vypuklo prudké zbouření proti vůdci knězi Prokopovi, v němž on sám těžce raněn jsa vojsko opustil a do Prahy se odebral. Teprv když se schylovalo k rozhodnému boji mezi stranou aristokratickou a demokratickou, dal se Prokop uprositi, že nanovo se uvázal ve vrchní velení nad veškerou mocí táborskou a sirotčí (v dubnu 1434). Tu jest bojováno napřed v Praze mezi Starým a Novým městem, naposledy pak u Lipan (30. kv.), kde stranu demokratickou strašná katastrofa zasáhla úplnou její porážkou. Tu padli přední její vůdcové, mezi nimi oba Prokopové, síla T-rů pak na vždy jest zlomena, a oni napotom, odsouzeni jenom ku podřízené roli. Malá část vojska bratrského uchrá-
