nila se pod Čapkem ze Sán a Ondřejem Keřským na Kolín, kdež po marném dobývání města uzavřeno příměří, v němž obležení slíbili poddati se výpovědi příštího sněmu. Zatím poražená strana T-rů ponenáhlu znova se začala sbírati, uznávajíc za hlavu svou pana Jana Roháče z Dubé, a jakkoliv nepomýšlela na obnovení války, pečovala všemožně o sesílení své k opětnému budoucímu vystoupení na dějišti veřejném. Nemohouc v nynějším stavu svém uchrániti pevnosti a města zahraničné, v jichž držení byla, postupovala jich za značné výhody, a jmenovitě vykoupila tak ze zajetí některé přednější své muže. Na sjezdě Brněnském r. 1435, kde jednáno dále o kompaktáta, přítomni byli též plnomocníci táborští, taktéž na sněmě Pražském téhož roku, kde ode vší země přijat jest Sigmund za krále. Odporovali mu jediné město Králové Hradec a pan Roháč z Dubé, an většina T-rů, v jichž čele byl nyní Bedřich ze Strážnice, byla se poddala Sigmundovi, vymohši sobě čestné výminky. Brzy však i Hradec jest podroben, Jan Roháč pak na hradě svém Sionu jat a v Praze potupně oběšen. Ale příkrá reakce, zaváděná za panováni Sigmundova, spůsobila v brzce novou nespokojenost v Čechách, před kterou churavý císař odjel ze země. Po jeho smrti T. se vší pokročilejší stranou pod obojí zvolili sobě proti Albrechtovi Rakouskému Kazimíra Polského za krále, po smrti Albrechtové pak vešli v jakýsi smír s ostatními stranami v zemi. Jsouce příliš kleslí v síle, aby ještě dále mohli samostatně vystupovati co zvláštní strana politická, jali se tím větší váhu klásti na národnost i horlili zvláště proti všemu co bylo německého, usilujíce o zachování svazku s Poláky jakožto národem příbuzným. Za to však branné roty jejich pronajímaly se na žold za hranice, a to beze všeho šetření ohledů politických, tak že, an v Uhřích bojovníci táborští byli hlavni podporou královny Alžběty, též protivník její Vladislav Polský měl ve vojště svém táborské žoldnéře, a tak T., doma všelikou moc ztrativše, v cizině za mrzkou mzdu sami se hubili mezi sebou. Mezi nečetnými šlechtici, přiznávajícími se dosavad ke straně táborské, vynikal Jan Kolda z Žampachu, který zmocniv se hradu a města Náchoda stal se veřejným škůdcem zemským. Když pak proti němu co takovému zakročeno, T. ujali se ho, a byla by z toho povstala nová domácí válka, kdyby Kolda nebyl se poddal na výnos mírných rozsudí. Roku 1443 odbývána v Kutné Hoře poslední disputace T-rů s kališníky, která, jako všecky předešlé, zůstala bez výsledku; rok na to však na sněmě Pražském zavrženo jest učení táborské jako bludné. Od těch dob den ode dne ubývalo mu vyznavačů, města táborská jedno po druhém poddávala se pod správu kněží kališnických, a po málo letech neměla tato sekta žádného výhradního bydla než v jediném městě Táboře, kde učení její bylo původ vzalo. Když Jiří Poděbradský r. 1452 zvolen za správce království, nacházelo se mezi odpůrci jeho vedle urputnější strany katolické také město Tábor, které proti němu vešlo ve spolek s Oldřichem z Rožmberka. Tu Jiří nemeškaje udeřil s velikou moci na Tábor, který čekaje marně na pomoc od pana Oldřicha
