Stránka:Jakub Malý - Vlastenský slovník historický.djvu/826

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
818
Táboři


z Rožmberka, chtě se ho zmocniti, jest však od Mikuláše z Husi na hlavu poražen. Od těch dob zůstal T. v moci nejpokročilejších Husitů, až po bitvě Lipanské r. 1434 s jinými městy husitskými podrobil se císaři Sigmundovi, který jej r. 1437 jmenoval městem královským s týmiž právy jako staré město Pražské, a potvrdil jej v držení statků premonstrackého kláštera Louňovického, jichž Táborští za válek husitských se byli zmocnili. Po smrti Sigmundově přidrželi se Táborští Kazimíra Polského, od strany Ptáčkovy proti Albrechtovi Rakouskému za krále zvoleného. Albrecht sám přitáhl s vojskem k T-u, jest však pomocí Jiřího Poděbradského přinucen k ústupu. Nastalé na to bezkráloví roznítilo opět strany k novým bojům, jichž i město T. se účastnilo, čemuž však učinil konec zeměsprávce Jiří Poděbradský, dobyv r. 1452 T-a mocí (v. Táboři). Za války Šmalkaldské přidržel se T. odpořilých stavů, začež po bitvě Mühlberské r. 1547 pokutován ztrátou svých výsad a rozsáhlých statků, z kterých mu jen z milosti část nějaká navrácena. Roku 1611 zmocnilo se T-a vojsko pasovské. Roku 1613 přistěhovali se z Prahy do T-a úřadové zemští pro mor v hlavním městě zuřící. Po bitvě Bělohorské vzdal se T. vojsku císařskému, načež v něm známým spůsobem provedena protireformace. Roku 1640 povoláni do T-a augustiniani, kteříž tam založili klášter. Roku 1648 dne 23. srpna jest T. od Švédů útokem dobyt a na dobro vydrancován.


Táboři, Táborité, bratři Táborští, zvala se ve válkách husitských nejkrajnější strana Husitů, mající svou zvláštní republikánskou organisaci. Jméno vzala od města T-a (v. t.), do kteréhož nově založeného Žižka ku konci března 1420 vešel a s velikou ctí a radostí uvítán jest. Hned na to útokem dobyta jest tvrz Sedlec pana Oldřicha z Ústí, který umlácen jest cepy, a tak Tábor zbaven nebezpečného nepřítele v nejbližším okolí svém. Dále pak dne 5. dubna u veliký pátek noční dobou přepadl Žižka město Vožici, kdež po bitvě u Sudoměře bylo se uhostilo asi 2000 „železných pánů“. T. zapálivše město veliký pokřik učinili, a ve zmatku toho nastalém větší díl těch jezdců pobit anebo zjímán. Při tom nabráno mnoho kořisti, jmenovitě koní a odění, načež Žižka také si zřídl jízdu a válečné prostředky své znamenitě rozmnožil. Teprv potom v Táboře dokončil úplně organisaci vojska svého, kteréž pravidelným denním cvičením tak vzdělal, že napotom čeliti mohlo každé moci nepřátelské. Zároveň zřízena v Táboře pořádná vláda v ten spůsob, že zvoleni jsou čtyři starší: Mikuláš z Husi, Jan Žižka z Trocnova, Chval Řepický a Zbyněk z Buchova, jichž rozkazu měli poslušni býti všickni bratři obce Táborské. Tu se hrnuli do Tábora všickni horlivější přívrženci nového učení všech stavů, odhodláni jsouce nasaditi život pro své náboženství, i s ženami a dětmi, kdež byli přijímáni za bratry po příkladu prvních křesťanů. V bratrství tomto se ujímaly všecky novoty náboženské. Kněží táborští zavrhli netoliko řády kostelní, které nebyly založeny v písmě svatém, ale také roucha kněžská, a konali služby boží v obyčejném oděvu, vstupovali v manžel-