42.
Krajem břehů u Pomoří chodě
v rumích Slávie a rozmetu,
nad Vinetou hledám Vinetu
v různobarvé moře toho vodě;
Město! jehož někdy čest a lodě
kryly celou zemskou planetu,
vyviň třízubému klepetu
Neptuna se ještě ke svobodě!
Století jsi vzdorovalo Dánům,
a jen bohové tě stačili
přemoci, ty mořské Herkulánum!
Nešťastné jsi dvakrát, město Slávy,
předně, že tě vlny zničily,
pak že i vtip chce to křivohlavý.
43.
Ó ty ze všech nejvalnější ztráto,
moře slavské, slavsky nazvané!
Nebo že tvé není, Germane,
Venedický záliv, sám máš za to;
Než i Balt Blat, tak jak Blaton, Bláto,
slavské slovo jest a zůstane,
i zde prýštěniny sbírané
jméno jantar od Antů snad vzato:
Slávove tu byli Autochtoni,
nech už nelže Němec lichotně,
že jen vzal, co dřív mu vzali oni;
I kam přišla ruka jejich rolná,
zaujala jenom pravotně
místa prázdná, opuštěná, volná.
