Stránka:Ján Kollár - Slávy Dcera.pdf/93

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
92


40.

Při Kamině městě držel stání
Milek s loďkou naší křídlatou,
tu houf ženců rolí bohatou
žal a v středu jeho jedna paní;

Rukávy má vyhrnuté, dlaní
třímá srp a slámu nažatou,
kytli pěkně měla podpjatou,
a všem předek vedla při dělání:

To snad Ceres? ptám se vůdce svého,
ne, ta role slavské dědictví,
Slavjanka to rodu šlechtického;

Ona žne jen v onom spolku bystrém
z pouhé lásky, nebo v rolnictví
Sláv byl veždy pro Evropu mistrem.

41.

Ó! těch zlatých, staroslavských časů,
jenž zem tuto někdy krásily,
o nichž čisti, ač je líčili
nepřátelé, nelze bez úžasů;

Klíčů, zámků, šibenic a rasů
neznali tak, že se divili
velmi věcem těm, když spatřili
u svojích je němčitelů Sasů:

Neznáma jim byla lest i krádež
žebrač, přísaha a zločinství,
rodiče a starce ctila mládež;

Všudy zpěv a vlídné obličeje,
stoly veždy plné hostinství,
a teď, ouve! vše se opak děje.