38.
Vrátivše se zpátkem ku Odeře
zůstaneme státi prozatím,
pak pouť do Štětína obrátím,
svátý ořech najíti tam věře;
Milku! povím, oči na něj vpeře,
prokaž mi vděk, však ti zaplatím,
já hle ovoce tu naklátím
a ty dáš je svaté Slávy dceře:
On to slíbil; ke stromu pak jdeme,
dodajíce krokům pospěchů,
bohužel, než co tu nalezneme?
Dub až do pně ořešáku vpleněn,
žalud roste místo ořechů,
a kněz dávný ve pastuchu změněn!
39.
Já i Milek živě změnu tu čil,
ihned šli jsme odtud k Volínu,
kde král dánský Erich nevinu
slavskou hrozným nelidskostem učil:
Krajany své před tím městem mučil,
nahé o kůl je co zvěřinu
svázav, břitvou břicho do klínu
řezal, ač i život z nich se pučil;
Srdce vyňav živým ukazoval,
a tak rukou svou i šlepějí
útočiště toto znesvěcoval;
Bože, myslím, jestli proti svojím
tito lidé takto běsnějí.
cože proti cizím, proti mojím?
