44.
Ku životu národnímu moře
právě tak jak země potřebí,
aby dary všechněch podnebí
uziti své mohl ku podpoře;
Bez něho se duchem v nemotoře,
tělem v nouzi národ pohřebí:
s nim se po všem světě zvelebí,
buďže kupčí, válčí aneb oře:
Dobrý Bůh nám Slávům sice dal tu
cestu všechněch sil a obchodů
na Venetském světospojném Baltu;
Ale Teut, ač sám měl moře dosti,
zrušiv onen zákon národů,
vzal tím posud klíč nám vzdělanosti.
45.
Tu, když bárku mořem nebezpečným
z břehu pustíme a stavadla,
bouře strašlivá nás napadla,
mrak byl tři dny s nebem bezslunečným;
Lámaly se vichrem divoječným
vesla, plachty, kotvy, zábradla,
že i Milkovi krev ochladla,
neb se k retě cítil nestatečným:
Naděje má ale neklesala,
an mi ona Hvězda Severná
veždy jasně před očima stála;
Ona byla Pharus, kompas, kotva,
a když zívla propasť požerná,
třímala loď, oku vidná sotva.
