34.
Aby šli jsme Labem do Verbiny
Milče nedalo mi pokoje,
nebo panovaly rozbroje
mezy Sasy tam a Slávy syny;
Císař Konrád přišel trestem viny
srovnati chtěv stránky oboje,
vyvoleno právo souboje,
a los házen byl dva o hrdiny:
Němec a Sláv stáli proti sobě,
udatně sic oba bojují,
ale Sláv byl vítěz v malé době;
Boj i pravdu měla naše strana,
přece soudcem jsou tu jí
potom ještě těžší pouta dána.
35.
Teď nám, řekly ústa mého družby,
k Jece do Vustrova jechati,
kde se ostatnikrát konati
v řeči slavské mají božské služby;
Neb dán rozkaz „víc tu žádný muž by
nesměl Slávům slavsky kázati!“
Kazatel chtě mluvit, plakati
musel, potom začal plný tužby:
„Měj se tedy dobře, ó ty drahá,
sladká řeci, řeči materská,
s níž nás loučí vláda Slavovraha!“
Já hned z toho vyšed svatodomu:
bráti řeč, dím, to ctnost neherská!
A či má i mocnář právo k tomu?
