32.
Z pahorku se na pahorky klátím,
po vsech, po dolinách zelených,
po městech a řekách pramenných
už tak dlouho bolest darmo tratím;
Než teď vím jak cestu sobě zkrátím
na oltářích těchto kamenných,
obětnicech Slávů zmařených,
nebi žertvy utáhnuté splatím:
O vy skály staré, hvězdonosné,
svaté pyramidy Severu,
obět má jsou tyto slzy rosné!
Neste je tam, tu je všecky složím
lité pro matku i pro dceru,
aby byly perly v trůnu božím.
33.
Nazejtří když slunce blesky v dcerku
rána, jitřenku, se linuly,
řeknu, by jsme Labem popluli
ještě dále, svému Luciperku;
Zavítavše tedy k Viteberku
šli jsme hned k té černé tabuli,
o řeči kde slavské ceduli
před sto lety jmíno za titěrku:
Místo všeho pření a těmi znova
školomety se a Němčíky,
napsali jsme tam jen tato slova:
Psáno stojí: nenávist jest vina,
nezbraňujte mluvit jazyky!
každý národ chvaliž Hospodina!
