2.
Srdce, co chceš? „tam, tam v onu moře
zřítiti se modrou hlubinu,
tam se za hvězdami rozplynu,
z tluků těchto nové světy tvoře;
Vlast, aj! v necti, lásku hněte hoře,
tam se na vždy odsud vyšinu,
jednou vlast a druhou obvinu
rukou družku, zemi patou zboře.“
Tiše, tiše, vrať se do koleje
skutečnosti, tvorče vlastní strasti!
úpi a kryj světů nářeky:
Ach, tě tuším i tam v snářské slasti
tvůj by mořil živel na věky;
trud a žel a tužba bez naděje.
3.
Pakli nové rady nebe nedá,
zoufám lásce věrné k posměchu,
kdo dal bolest, béře útěchu,
tužba žije, po naději běda!
Brzo skryla den můj bouře šedá,
na půl cestě stojím bez dechu,
jako plavec vedlé pelechu
Charybdy a kruté Scylly bředa:
Komu přál, teď tomu osud žehře,
zmizlo krátké štěstí divadlo,
ach jak lépe zemřít bylo ve hře!
Dobrou noc! mně slunce zapadlo,
zefyrečky, aspoň vy, když zblednu,
neste popel můj tam v urnu jednu.
