Tato stránka byla zkontrolována
Mozek v pohybu, oheň spoutaný.
svist a let jako hromobití,
divoký spěch lidské štvanice,
posel fabrik, jež v nebesa svítí,
pes, bičem civilisace práskaný.
ku předu, stále ku předu
žene se tebou, ó jaro,
slepý, a ničí dálku.
Zdali pak také přes obličej můj,
do tvé trávy hluboko ponořený.
se nepožene ta obluda, ta krása.
být vlečen a štván a žít a mřít.
hromy vlaků, dunící snem ženy,
dynamit v kytici masa —
jako ty, Verhaerene?
