Tato stránka byla zkontrolována
Vlak, jedoucí jarem
Památce Emila Verhaerena
Ó, jaro! Sadem tvým rozkvetlým
vlak, jako do masa nořící se nůž
jede a jede a jede.
Svištící železo, uhelný dým,
červené kupé, v něm hranatý muž
krájí si šunku a klímá.
Nadarmo zelená polí tvář,
bílá rybníků líbá sklo
první třídy.
Supí vlak, v něm spí milionář,
včera nic, dnes kus špinavého zlata,
vylisovaného z potu.
Ó, jaro, trpící jaro,
dusící tabáku pach,
zápach zisku!
U okna ve třetí třídě jak v snách
tě nadarmo chytají do dlaní
ruce v trysku.
Ó, jaro, jaro! Vlaku blyskavý nůž
v kvetoucí maso ti vnik’
a rozparuje tě v půli.
Červené kupé, v něm hranatý muž,
třetí třída, v ní dítěte vzlyk
a plný prs matky.
