Tato stránka byla zkontrolována
Jitro
Jitro, vyjasněné jitro!
Přijmi můj pozdrav, všecko, co mám.
Lhal bych,
kdybych předstíral nějakou hlubokou myšlenku.
Můj mozek je jasnější než včera,
když déšt mi na okna popleskával.
Toť vše.
Černé koně tepou kopyty tvrdou půdu,
osmero cepů to na procházce.
Rackova křídla rozkládají se radostně
v mnohost ploch nad ssedlinou vody.
Modrá, poletující mlha mezi mnou a jinými věcmi
je jako opar lásky, posvěcující milostný stisk.
Den otvírá se přede mnou
jako skleněné dveře do zahrady.
Raduji se zase z tolika věcí,
jež nemohou mi ničím prospěti —
ale to stačí:
Vzaly mě mezi sebe, jsem jednou z nich,
ničím nevzbuzující údiv,
docela blízkou.
Nenajdeš ve mně dnes nic, než sebe.
