einzuflössen«, pak jest to důvod ceny problematické, poněvadž by bylo lze zjevy ty velmi dobře vysvětliti i tím, že autor, píšící v době, kdy Israelité byli již v Palestině, chtěl Israelitům připomenouti posvátnost toho kterého místa, posvěceného kroky patriarchů, a tím zároveň vzbuditi v nich lásku k nim.
Poznámku »in terra Chanaan« Gn. 33 18 byl by položil i autor píšící v Palestině, poněvadž ji žádá souvislost: »Iacob transivit in Salem (?) urbem Sichimorum, quae est in terra Chanaan, postquam reversus est de Mesopotamia Syriae«. (Srv. Hummelauer, Com. in Gen. str. 508).
Uvážíme-li, že události ze života patriarchů kolovaly původně v ústním podání Hebreů, žijících v Egyptě, že se vypravovaly od pokolení k pokolení, že nabyly aspoň nějaké určité, ustálené formy, pochopíme, že byla u míst Palestinských poznámka o zemi, ve které leží; uvážíme-li, že spisovatel pentateuchu z těchto tradic čerpal, že se snažil věrné jejich znění zachovati, vysvětlíme si snadno, proč se poznámky ty: »in terra Chanaan« vyskytují, i kdybychom prozatím měli za to, že autor těchto míst žil teprv v době pomojžíšské.
Autor pentateuchu prý vypůjčuje si od známého Egypta vlastnosti k znázorněni čtenářům neznámých krajin palestinských: »die Jordansau ist »gleich dem Boden von Aegypten, wenn man nach Zoan kommt« wie mit der Peschittho sicher (sic!) zu lesen ist. Gen. 13, 10«[1].
Naproti tomu třeba poznamenati, že kromě syrského překladu všecky rukopisy mají l. c. צער takže jest za právo dáti Hummelauerovi (str. 371), že »lectio Syri צען, Tanis, sufficienti auctoritate destituitur«.
Všimneme-li si dobře souvislosti citovaného místa, budeme míti důvod, považovati »gleich dem Boden von Aegypten« (כְאֶרֶץ מִצְרַיִם) za glossu pozdější doby, poněvadž jest si těžko mysliti, že autor, když byl již jednou krásu údolí Jordánského přirovnal k zahradě Hospodinově, k ráji, tedy ideálu všeho krásna, byl by pak ještě připojil přirovnání k Egyptu[2].
